jestli máte ještě jiná plemena které byste tam chteli mít tak pište do komentíku

Leden 2009

inzeráty

25. ledna 2009 v 16:01 | karolinka
přidávám vám jsem inzeráty pejsků tak se ji snazte prosím najít domov dekuji

kdyby měl nekdo z vás zájem o jorkšíra tak se ozvete jeho vlastním majitelům


Daruji Jorkšírského teriéraTyp inzerátu:Daruji pejska
Datum vložení:05. 01. 2009
Plemeno:Yorkšírský teriér
Pohlaví:pes
PP:bez pp
Místo chovu:Zlín
Cena pejska:0 CZK
Stáří pejska:4 roky

obrázky

20. ledna 2009 v 16:09 | karolinka

krásné obrázky pejsků jetam i pár štěnat



golden retriever pupies

17. ledna 2009 v 15:39 | karolinka

funny

17. ledna 2009 v 15:36 | karolinka

funny puppy

17. ledna 2009 v 15:35 | karolinka

výmařský ohař

17. ledna 2009 v 15:32 | karolinka

puppy

17. ledna 2009 v 15:30 | karolinka
no není to roztomilý posudte sami a pište prosim do komentářů

základní povely

17. ledna 2009 v 15:26 | karolinka

Psi žijí s lidmi odpradávna. Soužití s nimi ale není vždy tak růžové, jak by se mohlo zdát. Ne každý majitel vyžaduje po psovi, aby zvládal agility nebo uměl "tančit". Pokud ale chcete žít se psem v harmoni, měl by pes ovládat alespoň základní povely. Mezi ně patří: ke mně, sedni, lehni, zůstaň a chůze u nohy. Někde se dočtete o více základních povelech, někde o méně, ale myslím, že těchto pět povelů je nezbytných pro bezpečné a hlavně bezproblémové soužití psa s člověkěm. Poslušnost psa je základním kamenem soužití se psem. Bez toho jej nemůžeme vzít na procházku, nemůžeme očekávat bezproblémové chování u veterináře.
Výcvik základních povelů je založen na předešlé výchově psa. Pokud pes nebyl správně vychováván, nemůžeme od něj očekávat plnění cviků tak, jak by to mělo být. Na výchově je postaven celý výcvik. V první řadě je ale důležitá vzájemná důvěra, bez které to jde velmi těžko. Výcvik poslušnosti nám pomůže v ujasnění vztahů mezi námi a psem.
To, jak správně vycvičit našeho psa a naučit ho základním povelům, jde různě. Existuje mnoho zaručených metod, každá nabízí něco jiného trošku jiný způsob, ale všechny jsou v jádru stejné. Jde jen o to "dostat" psa tam, kde jej chceme mít.
Co k výcviku potřebuji?
Hlavně pevné nervy a trpělivost. Dále také obojek, vodítko (krátké a dlouhé), za odměnu hračku nebo pamlsky (podle toho co má pejsek rád) a náhubek.
Několik základních rad do začátku:
- Cvičit psa by měl vždy jen JEDEN člen domácnosti! Každý má na psa jiné nároky a pes by byl zmatený, když jednomu stačí to, co udělal a druhý chce, aby to vykonal lépe. Také má každý jiný hlas, takže by psa mátla intonace hlasu.
- Povely dáváme stále stejně! Nesmíme měnit názvy povelů, nebo intonaci hlasu. Pes by byl zmaten a nevykonával by cvik tak, jak by měl, nebo by nedělal vůbec nic.
- Psa před cvičením vyvenčíme a necháme jej vydovádět. Proběhneme se s ním, nebo jej chvíli necháme běhat na volno. Pes bude klidnější a nic ho nebude nutit odejít pryč a cvik nevykonat.
- Pro cvičení si vybereme klidné místo, kde nás nebude nic rušit. Pes by se v příliš rušném prostředí neustále díval jinam a vše by ho přitahovalo více než správné provedení cviku.
- Cvičíme max. 5 minut, pak dáme psovi i sobě krátkou přestávku na vyběhání, hru apod. Pes se odreaguje a my uklidníme. Příliš dlouhé cvičení by nás i psa začalo nudit.
- Při výcviku nepoužíváme hrubých metod! Je to neúčinné a pes se začne bát. Nejlepší je psa při vykonávání cviku hodně chválit (hlasově) a po správném vykonání mu dát odměnu pohlazením, hrou, pamlskem.
- Důslednost a trpělivost je při výcviku nejdůležitější. Pokud nebudeme důsledně trvat na vykonání cviku, pes si časem bude dělat co chce a nás bude ignorovat.
- Pokud jsme nervózní nebo rozzlobení, tak necvičíme! Naši náladu při výcviku přenášíme na psa.
- Když se cvičení nedaří, nehubujte psa a nebuďte zbytečně nervózní, zkuste to další den.
- Opakování je matkou moudrosti, proto opakujte každý cvik klidně několikrát denně, avšak dbejte přestávek mezi cvičením.
Odměna za dobře vykonaný cvik
Odměnou pro psa může být pohlazení, slovní pochvala, pamlsek nebo oblíbená hračka. Každý druh odměny má svá specifika a záleží jen na pejskovi, co má rád a co mu stačí. Odměna ale musí přijít nejpozději do 5 vteřin po vykonání cviku, a to jakákoliv! Zdlouhavé čekání psa na odměnu ho nejen nebaví, ale i odrazuje od vykonání cviku.
Slovní pochvala:
Vychází z našeho hlasu. Pes musí jasně poznat, kdy je chválen a kdy kárán. Psa chválíme slovy hodný, hodná (za ně můžeme přidat i jméno - hodný Rex), šikulka apod. Prostě to co máme rádi. Při každé pochvale ale musíme dbát na intonaci hlasu. Pokud pes z našeho hlasu neslyší radost, nemá radost ani z provedené cviku, byť byste jej milionkrát pochválili. Chválíme hodně, chválíme pořád. Pokud pes udělá něco dobře, dobře cvik provádí, chválíme ho. Psovi to pomůže, zlepší mu to náladu a dodá mu více odvahy do správného a radostnějšího vykonání cviku, i kdyby ten cvik neměl rád.
Pohlazení:
Pohlazení je pro psa snad tou nejlepší odměnou za dobře vykonaný cvik. Pamlsek ani oblíbená hračka pohlazení nenahradí. Pohlazením zároveň neztrácíte kontakt se psem, jako při hodu oblíbené hračky. Psa hladíme jen po vykonaném cviku! Ne při něm! Pes by si mohl myslet, že cvik už splnil, a tudíž by jej nedotáhl do konce, nebo byste psa tím zbytečně vyrušovali. Psi mají rádi hlazení a o to více je potěší, když je pohladíte současně se slovní pochvalou za dobře vykonaný cvik. Zkuste si všimnout že po tom, co psa pohladíte, začne radostně vrtět ocáskem. Nemusí ale zůstat jen u hlazení. Svého psa můžete i podrbat. Hlazení je ale nejlepší provádět současně se slovní pochvalou, abyste psovi zdůraznili, jak je šikovný. Samotné hlazení je při výcviku téměř na nic.
Pamlsek:
Pamlsků je na trhu spoustu a záleží jen na nás a na našem psovi, jaký pamlsek má nejraději. Jestli má rád piškot nebo salám, to je jedno. Důležité je to, že za tím pamlskem rád půjde. Pamlsky ale nikdy nenahradí slovní odměnu ani pohlazení! Proto při výcviku psa třeba pochvalte, pohlaďte ho a pak mu dejte pamlsek. Nikdy psovi nedávejte pamlsek při vykonávání cviku, ale až po něm. Zkušení psovodi a výcvikáři používají pamlsek pro zrychlení cviku - např. když pes pomalu přichází na přivolání.
Hračka:
Odměna hrou je skvělá. Hrát si můžete se psem, který na pamlsky nereaguje, nebo třeba když drží dietu. Pes se při hře skvěle odreaguje a vy také. Je to ale hodně podobné jako u pamlsků. Hra nenahradí slovní odměnu ani pohlazení.
Štěně versus dospělý pes
Štěňata jsou k výcviku samozřejmě lepší než dospělý pes, rychleji se učí a více nás vnímají, neboť jsou na nás více upoutány. Ale věřte, že i dospělý pes se může naučit cvik stejně jako štěně. Nejde o to v jakém věku se pes učí, ale jakým způsobem. I dospělý pes se naučí bez problémů poslouchat.

Základní povely
Pes musí umět dva klíčové povely, aby se s jejich pomocí naučil další: sedni a lehni. Doporučuji jako první naučit sedni, protože pokud ho dřív naučíte ke mně, musíte pak tento povel přeučit, aby si pes sedal tak jak má.
Základ: Psa učíme povely jedině na vodítku, nebudeme jej pak zbytečně honit, aby až ho chytíme jsme mu ukázali, co má udělat.
SEDNI
Nejlépe bude, když pomocí vodítka dostanete psa na pozici vedle levé nohy. Pokud se rozhodnete používat pamlsky, připravte si je tak, abyste je měli co nejlépe po ruce a nikde je nelovili v kapse.
Vodítko si dejte do pravé ruky a trochu se boky vytočte k psovi tak, aby se vám vodítko dobře drželo. Držte ho napnuté směrem nahoru, ne do boku, abyste psa netahali bokem nebo ho nenutili se někam otáčet. Levou ruku položte psovi na záď tak, aby se vám dobře tlačil dolů. Doporučuji tlačit doprostřed mezi slabinami a ocasem. Vyslovte zřetelně a důrazně povel sedni, aby pes zpozorněl. Těsně po vyslovení zatlačte psovi na záď (ne moc!) a donuťte ho sednout. Nezapomeňte držet vodítko stále napnuté, aby si pes nelehnul. Ihned po tom, co jej posadíte, ho hodě a radostně pochvalte, můžete mu dát pamlsek. Několikrát to zopakujte a pokaždé trochu zmírněte tlak na psovu záď. Pokud se vám bude zdát, že si již sedá bez vaší pomoci, upusťte od pomáhání rukou.
Pokud tento způsob nefunguje, použijte pamlsku nebo oblíbené hračky. Nezapomeňte vždy při vykonávání cviku psa hodně chválit.
Pamlsku můžete využít tak, že dáte psovi k němu čichnout a zavřete pamlsek do dlaně. Dáte povel sedni a jednou rukou psa dostanete do pozice sedni a ihned potom s pochvalou dostane pamlsek. Někteří psi si sednou jen pamlsek vidí. Tuto dobu musíte vystihnout a říct sedni, ještě předtím než si sedne.
Sedni můžete cvičit také při podávání krmiva. Krmivo dáte do misky a psovi dáte čichnout jen tak, ať ví, že tam něco je. Obvykle když mu misku dáte trošku výš než je on, tak si sedne. Zkuste tuto dobu opět vystihnout a těsně předtím, než si sedne, mu dejte povel. Pokud povel správně splní, pochvalte ho. Pak misku položte a s povelem "vem si" nebo "na" dovolte psovi sníst si svoje jídlo.
Dejte si velký pozor na to, jak pes sedá! Někteří psi mají tendenci si sedat tzv. na bok.
Nezapomeňte, že povely se musí neustále procvičovat, i když je pes už stoprocentně umí.

KE MNĚ
Vykonání tohoto povelu se vyžaduje po psovi, když potřebujete, aby okamžitě přišel k vám. Pes by měl všeho nechat a nejkratší cestou se k vám co nejrychleji dostat. Pomalý příchod je celkem na nic - než se k vám pes došourá, může už být pod autem.
Povel ke mně cvičte když je štěně dostatečně zvyklé na své jméno. Cvičte v klidném prostředí, kde nemá možnost někam utéct, nebo nemůže být jeho výcvik rušen třeba jedoucími auty. Zavolejte psa jménem a pokud se rozběhne směrem k vám, přidejte povel ke mně. Někdy štěně dorazí až k vám, někdy jej cestou zaujme něco lepšího a nedoběhne. Proto je lepší mít ho na delším vodítku, a pokud se cestou zastaví, jemně škubněte směrem k vám s opětovným povelem ke mně. Jakmile dorazí až k vám, hodně jej pochvalte. Můžete ho chválit i během doby, kdy míří k vám. Bude si vás tak více všímat.
U malých štěňátek ze začátku stačí, když jenom přijdou. Jsou moc divoké a chtějí si všechno nové očichat, a až později přidáte s povelem ke mně spojený povel sedni - tzn. že pes přijde na povel ke mně a sedne si.
Sedání spojené s povelem ke mně:
Psa zavoláte jménem a přidáte povel ke mně, případně si ho na povel přitáhnete k sobě za dlouhé vodítko. Jakmile je pes u vás, donuťte jej sednout a opravdu hodně a radostně jej pochvalte. Můžete mu také po tom co přijde k vám dát povel sedni, ale to už bude pro psa trochu zmatek a pak ho vlastně pochválíte jen za povel sedni, ne za povel ke mně.
Pes si má sedat tak, že když k vám přijde, sedne si naproti vám a zvedne hlavu, dívá se vám do očí. Takže má sedět těsně před vámi. Dívání do očí samozřejmě po psovi vyžadovat nemusíte, ale pokud vás během cvičení pes pozoruje, mnohem lépe se s ním pracuje a také je lépe ovladatelný.
Pokud pejsek nechce přijít, můžete mu ukázat pamlsek. Nechte psa očichat si jej, a pak ustupte kousek dál Zavolejte psa a ukažte mu pamlsek. Jakmile se k vám rozběhne, pochvalte ho a když k vám přiběhne a sedne si, pamlsek mu dejte a znovu ho pochvalte.
Cvičit tento povel musíte zásadně v klidném prostředí, aby k vám pes rychle a ochotně přiběhl a nerušilo ho něco jiného. Až tento povel bude dostatečně dobře umět, můžete s ním cvičit i na procházkách nebo tam, kde je to víc rušnější.

LEHNI
Lehni je velmi užitečný povel jak při výcviku, tak třeba u veterináře. Někdy je lepší, když pes při vyšetření u veterináře leží než sedí. A jak ho chcete dostat do polohy, kdy má ležet, když se bojí a snaží se utéct ze stolu?
Povel lehni vychází z povelu sedni. Psa posadíme, vyslovíme povel a vezmeme jeho přední tlapy (zespodu) a položíme je na zem tak, aby pes ležel. Druhou rukou položenou na kohoutku mezitím jemně tlačíme psa dolů. Poté se psa oběma rukama přestaneme dotýkat a jakmile zůstává v poloze lehni, hodně jej pochválíme. Musíme dát pozor na to, že když při pokládání má pes tlapy na naší ruce, je celá jeho váha přenesena na naši ruku. Několikrát toto zopakujeme a pak už jen psovi tlačíme jemně na kohoutek s povelem lehni a dostáváme ho tak do správné polohy. Nezapomeňte, že po každém položení musí následovat obrovská a radostná pochvala!
Druhou možností je vzít vodítko a škubnout směrem dolů současně s povelem lehni. Avšak je to spíše druhá možnost, když první nefunguje. Pes se tomuto způsobu může vzepřít tím, že se "zasekne" a ne a ne lehnout. První způsob je mnohem jemnější. Také ho do této polohy můžete dostat pomocí pamlsku a zatlačení na kohoutek, ale někteří psi se radši ohnou pro pamlsek, než aby si lehli.
Zase musíme dát pozor na správné ležení. Tak, aby všechny packy byly v přímce, ne položeny. Psi si s oblibou, aby odlehčili kloubům, lehnou zase tzv. "na bok."

K NOZE
U nohy chodí pes většinou, když je nebezpečí, že by se mu něco stalo, kdyby běhal na volno. Např. když víme že se blíží přechod, tak abychom psa nechytali až u přechodu, půjde raději kousek u nohy.
Povel k noze cvičíme výhradně na vodítku. Na volno by to nemělo smysl, psa nedostaneme tak rychle do požadované pozice jako na vodítku. Pes na povel k noze chodí u levé nohy. Nejprve si ho zavoláme k sobě. Třeba povelem ke mně nebo k němu přijdeme když sedí, to je jedno. Dáme mu jasně a zřetelně povel "k noze" a kolem noh ho obtočíme tak, aby přišel zezadu a přitáhneme si ho těsně vedle levé nohy. Nikdy psa na povel k noze netaháme čumákem směrem za nás kolem levé nohy a pak jej otáčíme, aby byl tak jak má!
Dáme tedy povel ke mně a kolem noh ho přivedeme k levé noze. Psa pochválíme. Dáme mu povel sedni. Pochválíme. Kousek poodejdeme, třeba dva kroky, pes sedí tam kde je. Znovu dáme povel k noze a psa přitáhneme k sobě. Pochválíme. Toto několikrát opakujeme do doby, než pes přichází sám k naší noze. Poté přejdeme k druhé části výcviku - chůze u nohy. Psa zavoláme povelem k noze a následně pochválíme. Psa připneme na vodítko. Na povel k noze psa držíme stále u naší nohy a kousek popojdeme. Vodítkem korigujeme jeho chůzi tak, aby šel u naší nohy. Uděláme pár kroků a zastavíme se. Pes se také musí zastavit, poté ho pochválíme. Psa můžeme chválit i během chůze, bude nás více vnímat a bude mít radost že dělá něco dobře. Chůzi u nohy cvičíme tak dlouho, dokud pes nebude chodit sám u naší nohy, bez naší pomoci. Tratě samozřejmě můžeme zkracovat či prodlužovat podle libosti. Vždy ale musíme délku chůze u nohy přizpůsobit šikovnosti psa a dbát na přestávky!
Poté začínáme nacvičovat zastavení u nohy s následným sedni. Kdykoliv se zastavíme, musí se zastavit i náš pes. Zastavení opět nacvičujeme pomocí vodítka - jdeme pomalou chůzí, psa chválíme a tak si udržujeme jeho pozornost, zastavíme se a vodítko držíme tak, aby pes nemohl jít dál, případně ho o kousek stáhneme zpátky škubnutím! Ne potažením! A pochválíme!!! Následně ho posadíme, jestli s povelem sedni nebo jen zatlačením na zadek, to je už na vás. Doporučovala bych bez povelu sedni, aby si pes lépe zapamatoval, že při jakémkoliv zastavení si musí okamžitě sednout. A nezapomínejte psa chválit za všechno, co udělá dobře.

ZŮSTAŇ
Povel zůstaň je jedním z klíčových povelů výcviku. Nejen že ho využijete při dalších různých cvičeních, ale hodí se i běžně v praxi. Třeba pokud potřebujete, aby pes někde na chvíli setrval, např. před obchodem, nebo si chcete se psem hrát, ale pes za vámi neustále chodí a vy mu chcete házet míčky tak, aby je chytal. Pes by měl zůstat v kýžené poloze (tedy měl by zůstat tam kde je) i po zadání různých povelů, např. po sedni. Proto je také důležité psa tento povel naučit, pokud zůstávání na místě po vydání povelu nezvládá.
Nejlépe se povel zůstaň učí psa, který umí lehni. Hůř se mu vstává než z pozice kdy sedí, a tak máte ještě chviličku navíc, abyste ho dostali zpět do kýžené polohy.
Psovi dejte povel lehni a nechte ho chvíli setrvat v této poloze. Poté vydejte povel zůstaň a buď o kousek ustupte, nebo začněte těsně kolem psa chodit dokola. Chození dokola je lepší, neboť si pes zvykne že mu odcházíte do různých stran. Po vydání povelu zůstaň ustupte o krok. Pokud pes zůstane, přijděte k němu a hodně ho pochvalte, dejte mu třeba i pamlsek. Několikrát toto zopakujte a pokud se bude dařit, můžete vždy vzdálenost o kousek prodloužit. Co se týče chůze okolo psa, choďte dokolečka kolem něho a podle toho, jak to bude zvládat, dělejte větší a větší kolečka. Nezapomeňte ze začátku psa neustále chválit a dělat přestávky. Jakmile se přestane dařit, pokračujte až další den, nechte psa vyběhat, nebo zopakujte povel, který už umí a hodně jej pochvalte, aby dostal znovu chuť do cvičení. Při nácviku povelu zůstaň je dobré, abyste zkoušeli chodit do různých stran, klidně i za psa, aby vás neviděl. Zařaďte do cvičení i běh od psa. Pes je naučen, že od něho jen popojdete, ale jakmile se rozběhnete, je to pro psa něco nového a pes vás může začít následovat. Tento povel cvičte v nerušeném prostředí, dokud jej pes nebude stoprocentně umět. Tam, kde by se otáčel jinam nebo by utíkal, to nemá smysl.

Slovo nakonec
Způsobů, jak psa naučit daný povel, je mnoho. Takže nemůžete brát, že podle tohoto článku se psi cvičí a ne jinak... :-)

klidový a aktivní režim psa

17. ledna 2009 v 15:24 | karolinka
Malá štěňata ještě u chovatele dodržují pravidelný režim, kdy po dvou hodinách se střídají aktivní fáze s krmením a odpočinkem, štěňata k tomu režimu zpravidla není potřeba nijak nutit, pakliže je pravidelně krmíme, zachovávají ho sama. Postupně se s věkem štěněte prodlužují intervaly mezi krmením a vzrůstá doba bdělosti štěňat. Krmení a odpočinek je novým majitelům vždy vysvětlen, otázky jsou však zejména kolem pohybového režimu psa - co je pro jednoho psa přetěžováním, je pro jiného zanedbatelný fyzický výkon, který ho pouze rozjaří.
Pohybová zátěž:

Určení přesné pohybové zátěže, kterou by rostoucí štěně mělo vydržet, je obtížné. Pro některá štěňata už jsou 30 minutové procházky příliš, pro jiná to nestačí, některým stačí naopak i pět minut. Štěněti musíme poskytnout možnost se několikrát denně vyběhat a vyvenčit denně tak, aby ho to zcela nevyčerpalo. Ani půlroční pes nemá ještě dostatečně vyzrálou kostru, ani svaly nejsou na zvýšenou zátěž připraveny a není tedy vhodné nadměrně ho zatěžovat horskými túrami nebo během u kola a na jeho pohybovém aparátu bychom mohli přetěžováním napáchat velké škody. Zejména se to týká velkých molossoidních plemen a retrívrů. Pro takové aktivity se štěnětem je potřeba vzít batoh, tašku nebo košík, kde si štěně může dostatečně odpočinout během cesty.
Po ukončení růstu je možné začít s delšími vycházkami a postupně je možno brát psa ke kolu, u těžších plemen a plemen s problémy s klouby bychom však k této aktivitě měli přistupovat později a velmi opatrně a o jízdě psa při kolu si podrobněji povíme v příštích dílech. Jak konkrétní plemeno zatěžovat je dobré se poradit s veterinářem i chovatelem.

Další obvyklou chybou mnoha majitelů je předpoklad, že pokud mají zahradu, se psem není potřeba chodit na procházky. Pes se po zahradě bude probíhat jen tehdy, když k tomu bude mít nějaký důvod - hlídání, honba za kočkou, ptáky ap., ale rozhodně to nebude dostačujícím vybitím jeho přirozené potřeby aktivity. Takový pes bude polehávat po zahradě a čekat na podněty, které mu někdo zajistí. Pokud takové podněty nepřicházejí, najdete si nějakou zábavu sám v podobě hrabání, okusování rohožky a plotu či dveří, přeskakování plotu a utíkání, nadměrného štěkání nebo vytí. Není ani potřeba komentovat, že z takových činností nebude mít radost majitel ani jeho sousedé.

Procházka však nezajišťuje pouze dostatečný ventil pohybové potřeby psa, ale je pro něj také zdrojem mnoha podnětů, uspokojuje jeho teritoriální chování a dopřává mu seznamování se a hry i s ostatními psy, což je velmi důležité do budoucna a pomůže to zamezit mnoha psím pranicím, plynoucím pouze z toho, že určitý nesocializovaný pes se neumí mezi příslušníky svého druhu správným způsobem chovat.
Odpočinek a spánek:

Vždy dopřejte svému psu odpočinek po krmení, nejméně hodinu, ale raději dvě, abyste tak zabránili trávicím potížím. Pes musí mít dostatek času a energie správným způsobem strávit pozřenou potravu. Pes by měl mít klidné místo na spaní, kde nebude rušen.

Štěňata bychom neměli ze spánku budit, toto je zapotřebí zejména ohlídat u dětí, které jen těžko odolávají roztomilému štěňátku a vytahují ho z pelíšku a ruší jeho odpočinek.

Psi dokáží prospat až 17 hodin denně a většinou se skvěle dovedou přizpůsobit odchodu majitele do práce, kdy spí, je ovšem potřeba je před tím důkladně vyvenčit a dopřát jim pohybových aktivit na procházce, aby se přirozeně unavili. Tím se pochopitelně nemyslí je na pět minut vystrčit před dům, kde se stihnou sotva jednou vyčůrat, jak toto často můžeme vidět na některých sídlištích, kde pak takoví znudění a nevyvenčení psi po chvíli začnou výt v bytech nebo demolují bytové zařízení a nadměrně štěkají. Při návratu pána domů by však měla následovat dostatečná aktivita pro dobře odpočatého psa. V noci pes opět klidně spolu se svým majitelem spí. I psí spánek je lehký a hluboký. Hluboký spánek trvá max. 20-30% celkové doby spánku. Z něho je psa zpravidla těžké vzbudit a někteří majitelé bývají u hlídacích psů rozčarováni, že jejich ostrý hlídač někdy zaspal příchod návštěvy. Tato fáze spánku je však nezbytně nutná a osočovat svého hlídače z lenosti je nesmyslné. V lehkém spánku jsou smysly psa ve střehu, oči má zavřené, ale uchem registruje i velmi tiché zvuky.

Každý majitel psa nebo kočky ví, že se jim zdají sny a nedávno to bylo i vědecky dokázáno. U mladých koťat i štěňat často bývají sny kojící, kdy pomlaskávají, sají a vykonávají ze snu tzv. mléčný krok. Takové sny můžete pozorovat i na starších zvířatech, už však nejsou zdaleka tak časté.

Vlastním útulkového pejska kokršpaněla, jehož původ i minulost je opředen tajemstvím, tak, jak to často u útulkových zvířat bývá. Indee je pozoruhodný tým, že štěká každou noc i přes den ze spaní. Moc mne to překvapilo, i když tento jev znám od pejsků předchozích, protože toto pravidelně provozuje každý den i noc, přestože přes den naopak neštěká vůbec. Neštěká ani na procházející lidi a psy ze zahrady, nechávají ho chladným kočky, a dokonce i zvuk domovního zvonku. Jediný důvod štěkotu je pro něj to, když vyjdeme ven a má radost a poňafává, lítá a skáče kolem mne.

Přemýšlela jsem o tom, jestli nemůže být nějak frustrovaný z něčeho, co prožil, že si štěkot přes den potlačuje a dopřává si ho hojně jen ve spánku, případně zda se mu nezdá něco ošklivého z minulosti, ale pak se to krásně vysvětlilo:

Když k nám přišel, měl oči a zuby ve velmi špatném stavu a rovněž měl jakýsi malý nádor, což se vše řešilo operativně. Rána se mu však zanítila a měl velké bolesti. Po tu dobu vůbec ze spaní neštěkal, začal si poštěkávat, až byl zase v pořádku, když odezněly bolesti a vrátila se mu dobrá nálada. Z toho jsem usoudila, že jeho sny jsou příjemné a patrně si v nich hraje tak, jako to činí, když štěká v bdělém stavu radostí z procházky.

Nechtěla bych však svoje pozorování nějak zobecňovat na ostatní psy. U ostatních psů i koček jsem se setkala často nejen se sny radostnými, kdy někoho pronásledovali ve spánku, ale i se sny úzkostnými, kdy se opravdu ve snu báli a kňučeli.

Jedna má kočka, které se patrně zdálo, že se sama stala něčí kořistí. Jevila ze spaní značný neklid, úzkostně mňoukala a třásla se. Abych ji probudila ze špatného snu, opatrně jsem ji pohladila, kočka ale začala bezhlavě prskat, vrčet a škrábat. Najednou však procitla a jako blesk ji zasáhlo poznání, že se jednalo jen o sen a rázem se uklidnila. Patrně jí taky došlo, že neprávem svou obranu namířila proti mně a celý den pak za mnou chodila, vnucovala se a opravdu to vypadalo, jako by se za své jednání nějak chtěla omlouvat, i když vím, že to tak jistě nebylo.

Elizabeth Marshall Thomasová v knize Společenský život psů popisuje situaci, kdy se jednomu z jejich psů zdál úzkostný sen a druhá fena k němu přišla a olizováním ho probudila; cítila patně jeho nepříjemný duševní stav a věděla, jak mu pomoci.

chyby

17. ledna 2009 v 15:23 | karolinka

Chyby ve výchově psa

V České republice žije více než 2 miliony psů. Kolik jich je vychovaných a kolik ne, to nikdo neví. Taková studie by byla jistě zajímavá, ale těžce realizovatelná. Výchova je jednou z nejdůležitějších věcí v životě psa. Správně vychovaný pes nemá problémy s okolím a majitel může být na takového psa patřičně hrdý. Co když se ale pes nechová tak jak má? Kňučí, kouše, trhá, utíká, dožaduje se jídla u stolu apod.? Náprava takového psa není tak obtížná, jak by se mohlo zdát. Větší problém je většinou s majitelem, který si nechce nebo neumí přiznat, že udělal ve výchově svého psa chybu. Těm, co si chybu přiznají a snaží se ji napravit, jde pomoci velmi snadno pár radami. Bohužel se najdou i takoví lidé, kteří si myslí že jejich pes je dokonalý, i když návštěvě rozkouše boty a počůrá kalhoty. S takovými lidmi sice nic neuděláme, ale pro ty, kteří ví, že jejich pes není dokonalý a chtějí to napravit, mám pár rad. Chybou v chování je například to, když pes neustále štěká, do všeho kouše, nepřijde na přivolání, škemrá u stolu, neumí chodit na vodítku a při příchodu domů na nás skáče.

Cvičení je zábava

Psa se dá naučit téměř čemukoliv, pokud to bude brát jako hru. Musí to nejen bavit jeho, ale i vás. Pokud z vás vyzařuje pozitivní energie, pes to cítí a povely bude vykonávat radostněji.
Pozor ale musíme začít dávat, jestliže pes začne odmítat cviky provádět. Je to povahou psa nebo únavou? Nejlepší je cvičit krátce a intenzivně než dlouze. Nesmíme psa přetěžovat, jinak ho přestane cvičení bavit.

Základ

Základem pro převýchovu či odnaučení nežádoucího chování je umět to psovi sdělit. Pokud pro pochvalu a trest používá každý člen rodiny jiný tón hlasu, je to špatně a pes se to takhle neodnaučí. Nejprve se tedy musí celá rodina domluvit, jak "to" budou psovi říkat. A také se musí domluvit, co psa chtějí odnaučit. Když rodiče zakáží psovi lézt do postele a děti ho tam budou vesele tahat dál, pes bude zmatený a nebude vědět co má dělat. Dále by se měla celá rodina domluvit na tom, jaký povel budou na co používat.

Když pes nepřiběhne na přivolání
Voláte desetkrát "ke mně" a pes stále nic? Proč si kazit povel když víte, že pes stejně nepřijde?
Nejlepší je začít s nácvikem doma a až pak pokračovat ve výcviku venku.
K tomu, abych naučila psa lépe povel "ke mně" se mi osvědčila dlouhá šňůra, tzv. stopovací vodítko nebo lonžka. Její délka je nejlepší min. 10 metrů. Pro menší plemena psů dobře poslouží i prádelní šňůra opatřená karabinou. Dlouhá může být podle vašich představ. Psa si připnu na lonžku a nechám ho odběhnout. Po zavolání "ke mně" jemně škubnu lonžkou směrem k sobě. Pokud se pes otočil a váhá nebo se přímo rozběhl k vám, chvalte ho. Po přiběhnutí k vám psa hodně pochvalte a odměňte ho třeba pamlskem. Pokud nepřiběhl, jednoduše si ho přitáhněte. Pes pak už pochopí, co po něm chcete.
Dalším způsobem jak psa naučit přivolání je, že mu v nestřeženém okamžiku utečete. Pokud pes odběhl a na přivolání nereaguje, prostě se otočte a jděte pryč. Pes si vás utéct nenechá, a tak jakmile přijde k vám, pochvalte ho. Mnoho lidí dělá chybu v tom, že psa po příchodu pokárá, což si vlastně pes spojí jako přiběhnutí = trest.

Pojídání výkalů a dalších předmětů
Pojídání výkalů může mít velmi mnoho příčin. Tento jev pozorujeme u dnešní populace psů poměrně často. Existuje několik vysvětlení, proč to psi dělají, ale žádné z nich nebylo dosud zcela prokázáno. Pojídání výkalů je časté, pokud strava psa není dostatečně kvalitní. U štěňat slouží toto chování k vybudování vlastní střevní mikroflóry. Existují také onemocnění, která mohou vést k pojídání výkalů, je to například nedostatečná funkce slinivky břišní nebo silné začervení. Někteří citově zanedbávaní psi požírají výkaly, aby upoutali pozornost svého majitele. Pojídání výkalů budeme psa odnaučovat velmi těžko. Může pomoci, když trus posypeme velmi ostrým kořením, např. cayenským pepřem, aby ho to pro příště odradilo.
Pokud pes požírá kameny nebo jiné předměty, je to velmi nebezpečné. Proto musíme být ve střehu a pokárat ho, pokud ho přistihneme, jak se snaží do sebe něco nasoukat. Jednou z příčin tohoto chování může být nedostatek pevnější potravy, další možností je, že chce upoutat vaši pozornost. Pokud štěně začne požírat kameny, přitáhne větší pozornost, než kdyby nic nedělalo. Zkuste se tedy svému štěněti víc věnovat.

Utíkání
Příčin proč pes utíká může být mnoho, nejpravděpodobnější je ale to, že pes nemá dostatek pohybu a možností se vydovádět. Proč ho musíme na procházce vodit jen na vodítku, když by se mohl proběhnout i volně? Volte ovšem místa vhodná pro psy, ve městě najděte místo, kde je volný pohyb psů povolen. Vyvarujte se míst, kde psovi hrozí nebezpečí v podobě jedoucích aut atd. V přírodě zase hrozí jiné nebezpečí - divoká zvěř, za kterou může pes utéct, když bude následovat své lovecké instinkty. Pokud máte obavy, že vám pes uteče, je dobré mít ho neustále na lonžce, dokud nebude 100% zvládat povel "ke mně" V případě, že se snaží utéct, máte možnost šňůru přišlápnout. Základem ale zůstává pořádně nacvičit přivolání.

Škemrání u stolu
I když škemrání u stolu někomu nevadí, tak pro většinu lidí je tento zlozvyk opravdu nepříjemný. Chceme se v klidu najíst, když v tom pes přijde a začne žebrat. V lepším případě jen kouká a pokládá hlavu na klín. V horším případě začne kňučet a vyskakovat na nás či dokonce na stůl. Takhle teda ne! Pes musí mít jasně vymezené místo, kde dostává potravu. A to se musí dodržovat. A nemůžete se vymlouvat na to, že přece tak krásně koukal.
Pokud na vás pes vyskočí, je jednodušší psa rukou stlačit a říct mu "fuj" či "nesmíš." Opět se musí dodržovat pravidlo o důslednosti celé rodiny. Pokud psovi nic od stolu nedáváte a pak zjistíte, že ostatní členové rodiny psovi tajně něco podstrkují, je celé učení k ničemu.

Olizování

U olizování opět platí, že ne každému majiteli psa olizování vadí. Když vás olízne malý pes, je to ještě přijatelné, ale pokud na vás skočí a oblízne vás nějaký cizí psí obr, je to jistě velmi nepříjemné. Když nechceme, aby nás pes olizoval, musíme mu to zakazovat už od mládí. Většina lidí si ani neuvědomuje, že na nás pes může přenést nějakou infekci, zvlášť jestli si venku rád smlsne na nějaké smradlavé "pochoutce".

Štěkání

Pokud pes na všechno za dveřmi v bytě neustále štěká, je to jeho přirozený pud, brání si své teritorium. Pokud ho to ale chcete odnaučit, musí to dělat vždy jen jeden člen domácnosti, nejlépe majitel psa. Pokud pes štěká a přidá se k němu celá rodina - nejdříve otec s hlasitým fuj, následně matka a děti, pes to bere jako povzbuzení pro to co dělá - štěkáte s ním. Takže bude stačit, když povely bude vydávat jen jeden člen domácnosti.

Kousání a ničení věcí

Rozkousání nových bačkor, v horším případě nové sedačky, je opravdu hodně nepříjemné. K přerušení nežádoucí činnosti používejte povely "fuj" nebo "nesmíš". Vystihněte okamžik, když psa při kousání nachytáte. Jasným a výrazným "fuj"štěněti sdělíte, že něco dělá špatně. Pokud mu dáte povel "fuj" a štěně přestane do oné věci kousat, nesmíte zapomenout hodně ho pochválit. Pokud štěně kouše třeba jen do dřeva nebo jen do věcí z látek, zkuste mu z toho materiálu koupit hračky. Odnaučení kousání do věcí staršího psa je mnohdy velmi složité. Zvlášť pokud ničí věci v době vaší nepřítomnosti a vy ho při činu nemůžete nachytat. Nejspíš to dělá, když je doma sám, nudí se a stýská se mu. Proto psa před odchodem do práce pořádně vyvenčete, aby se unavil a prospal dobu, po kterou bude sám. Jděte s ním na delší procházku, házejte mu míček atd. Doma mu nechte hračky a něco na žvýkání (např. buvolí kost). A pro jistotu odkliďte věci, které by mohli být pro psa nebezpečné. Když přijdete domů a zjistíte, že pes nic nezničil, hodně ho pochvalte, jak byl hodný.

Čůrání doma
Vykoná štěně svou potřebu vždy někde jinde než na určeném místě? Důvodem, proč to dělá, může být opět upoutání pozornosti. Spíše to však bude tím, že štěně nepochopilo, kam má chodit vykonávat potřebu. Strkání čumáku do loužičky je pro psa traumatické a především to nefunguje. Takže pokud štěně vykoná potřebu někde jinde než mělo, vezmeme ho k tomu místu, ukážeme prstem na ono místo a štěněti důrazně řekneme "fuj", "nesmíš" apod. Pak vezmeme hadr nebo kus novin, do loužičky to namočíme a odneseme na místo, kde chceme, aby pes vykonával potřebu. Tam mu to znovu ukážeme. Pokud štěně pochopí, máme vyhráno. Lepší variantou ale bude učit štěně čůrat rovnou venku. Štěně bereme ven hned po probuzení, před a po jídle, před spaním a taky vždy, když bude neklidné. Když se vyčůrá venku, hodně ho pochválíme a odměníme ho pamlskem. Štěně si tak spojí vykonání potřeby s trávníkem venku a později se samo začne dožadovat vypuštění ven. Pokud to ale zanedbáte a psa ven nepustíte, ten následně vykoná potřebu doma a vy ho pokáráte, je to špatně. Štěně bude zmatené, ale na vině jste vy. Pes se dožadoval vypuštění ven, aby mohl vykonat potřebu, a když mu nezbyla jiná možnost, vykonal ji doma.

Nové trendy - oblečky a vůně

V dnešní době se stále častěji můžeme setkat s majiteli psů, kteří podléhají módním trendům a svému psovi kupují nejrůznější oblečky. Někomu se oblečky líbí, jiní je odsuzují. Je jen na nás, jestli svého psa oblečeme nebo ne, ale vždy bychom se měli řídit potřebami psa. Musíme si uvědomit, že pes má svou přirozenou teplotu a obleček ji nabourá. Lidé se pak často diví, že jejich pes onemocněl, i když měl obleček. Krátkosrstá plemena, která žijí v bytě a v zimě jdou ven, by obleček proti prochladnutí měla mít, ale měl by být především dobře prodyšný. Obleček by neměl psa omezovat v pohybu.
Dalším trendem je navonění psů. Tím, že majitelé svého psa "navoní", si neuvědomují, že mu především kazí čich. Pokud se takový pes setká s jiným psem, může být napaden už z toho důvodu, že cizí pes nerozpoznal pach toho druhého a považoval ho tak za hrozbu. Dalším možným škodlivým jevem je i to, že pes je často na parfémy alergický. Nikdy nevíte, jak přesně zareaguje na jakou vůni. Takže se nemůžete divit, když na svého psího "miláčka" vylijete celý flakónek parfému a on to pak nerozdýchá.

Závěrem
Každý zlozvyk se dá odnaučit, pokud chcete. Někdy stačí trochu popřemýšlet, někdy pomůže dobrá rada. Někteří psi to pochopí rychleji, někteří potřebují delší čas. Na některé psy platí obecné rady, někteří vyžadují individuální přístup. Chce to především trpělivost a hlavně neslevovat z požadavků. Štěně si může např. spojit, že vždy když zakňučí, tak vy mu dovolíte, co předtím nesmělo. Při výchově a odnaučování zlozvyků dbejte hlavně na důslednost a jednotnost všech členů rodiny.
Pevná ruka majitelova při výchově = pohodový pes bez zlozvyků

obrázky pejsků a kočiček

17. ledna 2009 v 15:21 | karolinka
Dávám sem pár obrázků s pejskama a kočičkam,doufám že se vám budou líbit

fotky bišonka

11. ledna 2009 v 18:34 | karolinka
Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)
Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)
Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)
Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)
Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)
Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)
Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)
Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)
Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)
Fotky: Bišonek (foto, obrázky)Fotky: Bišonek (foto, obrázky)

fotky jorkšíra

11. ledna 2009 v 18:33 | karolinka

Jorkšírský teriér fotografie (fotky, obrázky)



fotky zlateho retrívra

11. ledna 2009 v 18:31 | karolinka

Laura


laura sedící laura sedící laura v postoji laura na sněhu laura ve vodě laura se štěňaty


můj pes monty

11. ledna 2009 v 11:25 | karolinka
není to můj pes

psí rodina

11. ledna 2009 v 11:16

štenata

11. ledna 2009 v 11:14 | karolinka

belinda s míčkem

10. ledna 2009 v 16:19 | karolinka

štěnátka

10. ledna 2009 v 16:03 | karolinka